Zbrojíř z lesa

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Minulý týden konečně slezl sníh a dokonce ani nepršelo, a tak jsem hned vyrazil, kam jinam, než do blízkého rusolágru. Barevných signálů tam bohužel moc nebylo (totiž ŽÁDNÝ), tak jsem se rozhodl zkusit kopnout i nějaké to železo.
Hned první nález je ruský letecký kruhový zaměřovač. No, můj šálek kávy to zrovna není, ale je to zajímavost a hlavně vím, že jsem tu dobře. Třeba se mi povede nějaký ten odznáček, frontová tabatěrka nebo alespoň vybroušená přezka. Kroužím tedy vytrvale okolo, až mi pod cívkou pípne skoro hned vedle slabounký signálek. Hrabu mezi kořeny poměrně hluboko a signál zesiluje a zesiluje. Když přejedu hromadu vyházené hlíny, je tam podivná kuželová železná trubka. Oklepu z ní hlínu a něco mi to připomíná. No jasně, je to tlumič zášlehu plamene, patrně na DP27. Dál se mi podaří našátrat na dně podivný pazmek, z kterého se vyklubalo nekompletní torzo závěru na Děgťareva. Další předmět vypadá jako sklápěcí nohy ke stejnému kulometu, ale je to jen těžký balík různého nářadí (kleště, pilník, šroubováky různá vyrážedla a čistící tyčky) původně zabalené společně do nějakého papíru. To ale ještě není konec. Z malé, ale hluboké díry vytahuju jak kouzelník z klobouku spousty dalšího nářadí a hromadu drobných náhradních dílů na Špagina, Sudajeva, Mosina a bůhví čeho ještě, co neumím identifikovat. Dokonce i dva železné rudoarmějské knoflíky. Nakonec když dám všechen ten železný šrot stranou, pípne pod cívkou konečně i barva. Barevné signálky jsou hned tři. Čistící kartáček na hlaveň, mosazné zakončení čistící šńůry a maličká kopějka z roku 1940. Vrcholem všeho je plastový kartáček na zuby s nápisem HAPKOMПИЩEПPOM CCCP. „ЛEHЖET“ ЛEHИHГPAД, který když dosloužil svému původnímu účelu, byl patrně použit na čištění zbraní. I když rusky docela umím, tak jsem nápis nepřeložil, vyjma toho, že výrobní závod byl v Leningradu. Víc už v díře nebylo. Žádná sláva, ale zakopal jsem si pěkně a adrenalin to byl. Jen to očekávání vyšlo opět naprázdno. Tak tedy snad příště. Železo normálně domů netahám a tohle už vůbec ne, a tak většinu dílů (stejně už po smrti) vracím zpátky do díry a důkladně zahrabávám. Beru jen zajímavé čištění, kopějku a zaměřovač pro kolegu. Ten je blázen do letadel, tak mu snad udělá radost.
Doma ještě o té díře při prohlížení nálezových fotek trochu přemýšlím. Na místě nebyly žádné v rusolágru jinak běžně se povalující náboje, jen na dně jeden jediný 7,62x54R Mosin. Moc vojáků se tedy v okolí patrně nevyskytovalo. Náhradní díly s nářadím pravděpodobně zakopal stranou od hlavního tábora sovětský zbrojíř, kterému se s nimi nechtělo po ukončení války už dál tahat. Zbrojířská brašna se dala jistě naplnit něčím zajímavějším. Jiné vysvětlení mě nenapadá.
Paul2