Zbrojní list č. 43 odhalil strhující životní příběh

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Tentokrát píši poprvé příspěvek do rubriky, "Půdovky", do které jsem myslel, že nikdy nic nenapíšu, protože na rozdíl od hledání detektorem v terénu mě prolézání starých půd a sběrných dvorů moc nebere. Ale nejdřív všechno pěkně popořádku. Před mnoha lety jsem koupil na jedné burze (tuším v hradeckém Aldisu) za pár korun (snad za dvacku či pade) zajímavou skládanou papírovou průkazku na nošení zbraně z roku 1945. Ani jsem tomu nepřikládal žádnou váhu, prostě mi to přišlo jako zajímavost a jinak se mi na burze nic nelíbilo, tak abych nejel domů s prázdnou. Však to jistě taky znáte. Doma jsem průkazku založil a dokonale na ni zapomněl. Až nedávno na mě při předvánočním úklidu mých věcí, ke kterému mě donutila manželka, průkazka vypadla. Po otevření nejprve zkoumám text:

Zbrojní list čís. 43
Pan Alois Hak pplk. pěch.
služebně přidělený velitelství 1. oblasti
jest oprávněn nositi všechny zákonem povolené soukromé zbraně.
Týž je zodpověden za každé zneužití jmenovitě za přenechání tohoto potvrzení osobám jiným.
Praha 1. říjen 1945 a razítko Velitelství 1. oblasti

Potom koukám na fotku chlápka v uniformě s metály a říkám si, co jsi byl asi zač (?), a tak sedám k netu, jestli se nedozvím něco víc. No nebylo to jednoduché pátrání, ale když jsem dal všechny informace dohromady, tak mi trochu spadla čelist a nedalo mi, než abych se s vámi o trochu té dávno zapomenuté historie podělil.

Alois Hak
Narodil se 30.11.1909 v Kuklenách v Hradci Králové. Po složení maturity na Státní reálce v roce 1928 pracoval krátce jako obchodní příručí v Hradci Králové. 1.10.1929 je povolán k vykonání základní vojenské služby u hraničářského praporu, 2 roty Nazdar. Vojenská služba mu zřejmě učarovala a po roce služby byl převelen v hodnosti četaře do Školy důstojníků pěchoty v záloze v Josefově u Jaroměře. Po ukončení dvouleté základní vojenské služby nastupuje ihned 30.9.1931 na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Ještě v prvním ročníku studia je 1.1.1932 povýšen na podporučíka pěchoty v záloze a poprvé se potkává s majorem Klapálkem, který zde působí jako profesor taktiky. Vojenskou akademii ukončuje s výborným prospěchem jako poručík pěchoty v záloze se 7. platovou třídou (roční gáže tehdy slušných 15 600 Kč) 11.7.1933 a stává se důstojnickým čekatelem. Jeho prvním působištěm je Vojenský tábor Milovice, kde zastává funkci velitele minometné čety doprovodných zbraní u Instrukčního praporu. Úkolem Instrukčního praporu jako školní jednotky bylo podílet se na praktické přípravě velitelů pěchoty a zároveň zkoušet novou výzbroj a metody boje. 2.10.1936 se Alois Hak stává velitelem roty doprovodných zbraní a profesorem pro minomety a protitankové kanóny ve Škole důstojníků pěchoty v záloze. 15.9.1935 je převelen k 28. pražskému posádkovému pěšímu pluku Tyrše a Fűglera. 18.10.1937 je povýšen na nadporučíka. S 28. plukem se účastní mobilizace a obsazení i opuštění pohraničních opevnění.

Obrana národa
Po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 je Alois Hak jako demobilizovaný voják dán Ministerstvem vnitra v dohodě s Ministerstvem národní obrany k dispozici Zemskému úřadu v Praze na přeškolení na obvodního tajemníka politické správy země české. Po přeškolení vykonává tuto funkci v Ledči nad Sázavou. Tou dobou se zapojil do odbojové organizace Obrana národa a aktivně se podílel na organizování ilegálních přechodů přes moravsko-slovenskou hranici. Tuto nebezpečnou činnost vykonával až do dubna 1940, kdy se ocitl v hledáčku gestapa, a tak podle pokynu nadřízeného důstojníka podplukovníka Kašpara opouští vlast a odchází do čs. zahraniční armády. 1.5.1940 překročil spolu se skupinou důstojníků, ve které byli Karel Mathes, Dalibor Karlík a Jan Svoboda, ve Veselí nad Moravou hranici Slovenského štátu a dále pak pokračovali přes Maďarsko do Jugoslávie. V Subotici byli uprchlíci formálně dočasně zadrženi a uvězněni. Poté jsou odesláni s asi padesátičlennou skupinu dalších emigrantů do Bělehradu. Začátkem července odplouvá tato skupina bývalých vojáků z Jugoslávie přes řeckou Soluň a turecký Istanbul do Damašku (Sýrie). Šlo o poslední transport, jemuž se podařilo dostat se touto trasou z Československa do zahraničí. Pak už je čekala Palestina a město Samako na východním břehu Galilejského jezera. Odtud odvezli celý kontingent na Střední východ do Gedery. 10.7.1940 se Alois Hak hlásí u vznikajícího 11. čs. pěšího praporu – Východní, kde je povýšen na kapitána a zastává funkci prvního pobočníka velitele jednotky podplukovníka Karla Klapálka.

Československý pěší prapor 11 – Východní
V polovině roku 1940 se začala v Palestině tvořit československá jednotka a 28. října téhož roku byl ustaven Československý pěší prapor 11 – Východní (11th Czechoslovak Infantry Battalion – Eastern), který vojensky podléhal britskému Vrchnímu velitelství Středního východu a administrativně spadal pod Čs. vojenskou misi pro Střední východ a Egypt. Velitelem praporu se stal podplukovník Karel Klapálek. Zástupcem velitele podplukovník Karel Střelka, prvním pobočníkem kapitán Alois Hak a druhým pobočníkem poručík Jindřich Karpeles. 10. prosince se pěší prapor přesunul z Gedery do nového výcvikového střediska v Judské poušti nedaleko Jericha. Zde se čs. vojáci podrobili náročnému výcviku v pouštních podmínkách. Od 18. března plnil pěší prapor své první poslání – po přesunu do tábora v Agami na pobřeží Středozemního moře na předměstí Alexandrie zde společně s polskými jednotkami střežil zajatecké tábory s více než 10 000 zajatci. Po Rommelově jarní ofenzívě roku 1941 byl počátkem dubna obležen důležitý severoafrický přístav Tobrúk. Čs. prapor byl 19. května přidělen k britské 23. brigádě brigádního generála A. Gallowaye a 31. května poslán na frontu. Vykonával však spíše strážní službu a do výraznějších bojů přímo nezasáhl. Koncem června se přesunul do Sýrie, kde se zúčastnil střetů s francouzskými silami během obsazení země spojeneckými silami. Tyto boje, v nichž paradoxně bojovali Čechoslováci v Čs. pěším praporu proti Čechoslovákům v Cizinecké legii, skončily porážkou Cizinecké legie a mnozí z jejich českých a slovenských příslušníků přešli k Čs. pěšímu praporu. V říjnu odpluli českoslovenští vojáci do obleženého Tobrúku a zapojili se do bojů. Zde se československá jednotka vyznamenala v boji proti nepřátelským vojskům, společně s polskými a australskými jednotkami, kterým se přezdívalo "Tobrúcké krysy". Boje o Tobrúk trvaly až do prosince, přičemž čs. pěší prapor zde setrval do 7. dubna 1942.

200. Československý lehký protiletadlový pluk - Východní
21. května 1942 byl 11. čs. pěší prapor zrušen a reorganizován na 200. čs. lehký protiletadlový pluk – Východní (200th Czechoslovak Light Anti-Aircraft Regiment – Eastern) Velením pluku je pověřen právě povýšený plukovník Klapálek a štábní kapitán pěchoty Alois Hak se stává jeho náčelníkem štábu. Když na podzim 1942 přešli Britové do rozhodného protiútoku, čs. protiletadlový pluk opět postupoval na západ. Na Silvestra 1942 dorazil podruhé do Tobrúku, který chránil v rámci 17. protiletadlové brigády před německými vzdušnými útoky z Kréty až do konce afrického polního tažení. Protivzdušnou obranu Tobrúku vykonával pluk do 12. června. Čs. útvary v Africe a na Středním Východě byly všechny zrušeny během léta 1943 a drtivá většina jejich příslušníků odplula do Velké Británie. Alois Hak opouští Afriku 2.7.1943. Za svoji účast na tamějším bojišti je vyznamenán Československým válečným křížem (9.3.1942) a britskými řády Africa Star, Star 1939-1943 a Defence Medal. Po příjezdu do Velké Británie je 15.8.1943 jmenován velitelem roty doprovodných zbraní motopraporu československé samostatné brigády, kde se opět setkává s nyní již brigádním generálem Karlem Klapálkem, který zde působí jako zástupce velitele brigády.

1. Československý armádní sbor v SSSR
1.11.1944 odlétá Alois Hak na žádost vojenské mise v SSSR spolu s dalšími důstojníky posílit velitelský kádr 1. čs. armádního sboru, který se potýká s nedostatkem zkušených důstojníků a stává se velitelem 5. samostatného praporu 3. československé brigády, které velí již od září 1944 brigádní generál Klapálek. 3. čs samostatná brigáda se účastní těžkých bojů karpatsko–dukelské operace a osvobozování Slovenska. Jednotka se vyznamená při osvobozování Žiliny či při přechodu Váhu a Javorníků a při osvobození moravského Holešova a Přerova. Po jmenování Ludvíka Svobody ministrem národní obrany je dnem 5.4.1945 brigádní generál Klapálek pověřen velením 1. čs. armádního sboru v SSSR a 3. čs. samostatnou brigádu přebírá podplukovník generálního štábu Jaroslav Selner. Jeho zástupcem se stává Alois Hak, který je 10.4.1945 povýšen na majora. V této funkci se dočká konce války definitivně zakončené vítěznou přehlídkou vojsk 1. Československého armádního sboru 17.5. 1945 v Praze před prezidentem republiky Edvardem Benešem.

Na základě povolení k uzavření sňatku od Čs. vojenské mise ve Velké Británii ze dne 12.5.1945 se major Alois Hak oženil s britskou státní občankou slečnou Mary G. Page (Registrační průkaz Československého repatriačního úřadu č. 937236)

Velitelství 1. oblasti v Praze
Základy organizačního uspořádání poválečné čs. armády byly stanoveny již v květnu 1945 přijetím tzv. prozatímní organizace čs. branné moci. Podle tohoto dokumentu se pozemní vojsko členilo do čtyř oblastí a přímo podřízených MNO. Velitelství 1. oblasti bylo dislokováno v Praze pod velením divizního generála Klapálka, 2. oblasti v Táboře, 3. oblasti v Brně a 4. oblasti v Bratislavě. Alois Hak povýšený od 1.8.1945 na podplukovníka pěchoty spadal podle adresy trvalého bydliště v Praze (Verdunská 39, Praha XIX) pod Velitelství 1. oblasti. Od 15.10.1945 nastoupil jako příslušník VÚ 4528 na Vysokou školu vojenskou v Praze k doplnění vzdělání na funkci v generálním štábu. Školu dokončil s výborným prospěchem 13.7.1946 a i nadále v ní předával své válečné zkušenosti novým absolventům jako profesor taktiky až do 18.8. 1948, kdy odchází jako podplukovník generálního štábu do zálohy. O příčinách náhlého odchodu můžeme jen spekulovat. Může za ním stát změna režimu, jeho anglická manželka nebo služba v britské armádě. Jisté však je, že po odchodu do zálohy nijak perzekuován komunisty nebyl na rozdíl třeba od generála Klapálka, s kterým byla jeho vojenská služba velmi propojena. Ten byl roce 1951 poslán do trvalé výslužby a 20. listopadu 1952 zatčen a uvězněn ve věznici Valdice. 13. února 1954 byl degradován na vojína a v listopadu 1954 pak ve vykonstruovaném procesu odsouzen na šest let za sabotáž Košického vládního programu a byl mu zabaven veškerý majetek. Až osobní žádost N. S. Chruščova a maršálů SSSR G. K. Žukova a I. S. Koněva byl v dubnu 1956 propuštěn z vězení a v květnu téhož roku rehabilitován. 4. července 1956 je mu vrácena hodnost armádního generála.

Válečná vyznamenání pplk. . Aloise Haka
Československý válečný kříž1939 (udělen 2x, poprvé 9.3.1942)
Medaile za chrabrost
Medaile za zásluhy I. třídy
Řád slovenského národního povstání II. třídy (15.4.1947)
Pamětní medaile se štítkem SSSR
Sovětská medaile za vítězství
Sovětská medaile za osvobození Prahy (17.10.1946)
Jugoslávský řád zásluh za národ II. třídy (6.6.1947)
Důstojnický řád rumunské koruny
Africa Star
Star 1939-1943
Defence Medal

Tak doufám, že vás to nenudilo, i když to bylo dlouhý, ale držet v ruce zbrojní list zapomenutého Klapálkova pobočníka a náčelníka štábu v Africe a zástupce velitele 3. čs samostatné brigády v SSSR mi přijde jako pecka. A i když sám takové historky o dávném nákupu na bleším trhu od starého pána moc nemusím, tak tahle je pravdivá a neslouží k propagaci žádného prodeje. Na Aukru a ani nikde jinde tuhle průkazku neuvidíte.
Paul2