Železný kříž

Řád nošený na prsou nebo na hrdle ve tvaru tlapatého kříže, udělovaný za statečnost na bitevním poli, se datuje od doby pruské účasti v napoleonských válkách. Ve druhé světové válce se Železný kříž stal vzorovým měřítkem uznání, od nejnižšího Železného kříže 2. třídy (EK2) až po oblačnou výši Rytířského kříže Železného kříže se zlatými dubovými ratolestmi, meči a brilianty. Jako jedinému byl v lednu 1945 tento Rytířský kříž předán pilotu plukovníku Hansi-Ulrichu Rudelovi osobně Hitlerem. Válečný záslužný kříž, za zásluhy při vedení boje a služby mimo přímý boj, byl založen v roce 1939.

Byl udělován ve dvou třídách, s meči nebo bez nich. Druhá třída byla z bronzu a nosila se na náprsní stuze. První byla ze stříbra a nosila se jako připínací kříž na hrudi. Válečný zaslužný kříž s měči byl udělován za statečnost nebo za služební zásluhy. Jedním z nositelů byl i Angličan William Joyce, známý spíš jak,, Lord Haf-haf“, který byl v září 1944 odměněn Válečným záslužným křížem 1. tř. a to za své propagandistické rozhlasové vysílání určené Anglii. Prvním nositelem kříže 1. tř. byl dr. Gustav Krupp von Bohlen und Halbach.

Téměř současně se zavedením Železného kříže vznikl v roce 1940 Rytířský kříž Válečného záslužného kříže. Vyroben byl ze stříbra a nosil se na náhrdelní stuze. Mohl jim být odměněn jen současný držitel válečných záslužných křížů první a druhé třídy. Během války jich bylo uděleno jen s 118 s meči a 137 bez mečů. Čestná stuhová spona byla stuha a spona, která se nosila na blůze v druhé knoflíkové dírce. Byla určena mužům, kteří už získali Železné kříže 1. a 2. třídy, s cílem dále je významně odlišit. Přestože tři druhy branné moci užívali stuhu Železného kříže, spony byli jiné:armáda měla čtvercový hákový kříž uprostřed dubového věnce, námořnictvo kotvu s hákovým křížem a Luftwaffe svou charakteristickou letící orlici. V armádě bylo uděleno na 4 556 spon a předpokládá se, že 30 000 jich bylo předáno letectvu.

Válečný řád Německého kříže, založený v roce 1941, nebyl typologicky křížem a ani nenavazoval na Železné kříže. Byla to osmicípá hvězda, která mohla být dokonce vyrobena a z tkaniny a našita na blůzu. V kovové podobě měla na reverzu sklopnou jehlici a na líci ve zlatém nebo stříbrném vavřínovém věnci černý hákový kříž. Kritérium pro udělování byla statečnost nebo služební zásluhy převyšující EK 1, nedostačující však pro RK. Řád měl zajímavé umístění na pravé straně blůzy na rozdíl od EK a dalších válečných vyznamenání a odznaků za zásluhy.

Stříbrný Německý kříž mohl být udělen za řádnou vojenskou službu užitečnou pro válečné úsilí. Ve zlatě byl Německý kříž udělován výhradně za bojové úspěchy. Oba kříže mohly být nošeny současně, přičemž zlatý měl přednost. Ke konci války bylo rozděleno na 30 000 zlatých NK-17 000 v armádě a řadách Waffen SS- a překvapivě pouze 1 200 stříbrných, z nich pak 900 získala armáda a Waffen SS.

Železný kříž 2. třídy byl založen 1.9. 1939 za významné statečné činy. Kříž byl vzhledově podobný dřívějšímu císařskému vyznamenání, ale měl uprostřed hákový kříž místo dubových listů a datum 1939 na dolním ramenu kříže. Na sklonku války bylo celkem uděleno 2 300 000 EK 2 a spon k EK 2 - 1914. Pokud byly nošeny společně, byla spona 1939 k Železnému kříži 1914 připevněna na stuze do druhé knoflíkové dírky.

Železný kříž 1. třídy vzhledově odpovídal EK2, ale měl na zadní straně sklopnou připínací jehlici a nosil se uprostřed levé horní kapsy. Za 3-5 hrdinských činů bylo EK1 a sponou 1939 k EK1 1914 odměněno 300 000 mužů ve zbrani.

Rytířský kříž Železného kříže, byl založen v záři 1939. Byl o málo větší než EK1 nebo EK2 a měl rámování ze skutečného stříbra. Kritéria pro jeho udělení se různila. Luftwaffe zřídila bodový systém, válečné loďstvo oceňovalo podle potopené tonáže a armáda stanovila jako předpoklad opakované a stále statečné chování v boji nebo v případě vyššího důstojníka příkladné velení ve větší operaci. Jako EK1 nebo EK2 mohl být i RK udělen příslušníku neněmecké národnosti. Rytířský kříž se zavěšoval na hrdlo a nositelé, pokud byli v poli, ho často zaměňovali za EK2.

Vyznamenaný někdy neobdržel plnou délku černobíločervené stuhy, a tak byl RK na krku zabezpečen různými prostředky. Piloti Luftwaffe dávali přednost spojení obou konců stuhy pomocí dívčí podvazkové gumy.

Závěsné dubové listy, symbol převzatý z řádu Pour le Merit z období 1. světové války, byl na RK přidán v červnu 1940. Prvním vyznamenaným byl v roce 1940 generál Eduard Dietl za boje o Narvik. V roce 1941 byly k dubovým listům přidány meče. Toto vyznamenání dostalo během války 159 osob. Nakonec byly přidány v roce 1941 i brilianty a jimi se stanovila definitivní posloupnost tohoto řádu. Takto upravených RK bylo jen 27. První z nich obdržel Werner Mölders, eso letectva.

Velkokříž (1939) byl vyroben pouze jediný, a tím byl vyznamenán Göring za velení vojenskému letectvu při tažení na Západě v roce 1940. Ve skutečnosti šlo o zvětšeninu Rytířského kříže. Když v roce 1945 válka končila sebevraždou Hitlera v Berlíně, celá nacistická struktura se začala hroutit. Uctívané hodnoty, vyznamenání i ozdobné předměty se staly pro majitele nepříjemnou zátěží. V zimě 1945 se za cigarety platilo místo bezcennými říšskými markami také medailemi.