Zlatá keltstká mince z Českého ráje

Upravený přepis rozhovoru s archeologem Petrem Jenčem.


V roce 2001 jsme si připomněli 230. výročí unikátního nálezu keltského pokladu u obce Podmokly na Křivoklátsku. V červnu 1771, kdy deště zvedly hladinu místního potůčku, vyplavila voda z podemletého břehu bronzový kotel plný zlatých mincí. Jejich počet je odhadován nejméně na 7000 kusů. Nádoba s pohyblivým uchem rovněž obsahovala zlatý tordovaný nákrčník. K uložení depotu došlo někdy v 1. polovině 1. století před naším letopočtem. Nic podobného podmokelskému pokladu nebylo u nás dosud objeveno. Nálezy samotných keltských mincí jsou podstatně nenápadnější, ale přitom z odborného hlediska o nic méně zajímavé. Takový nález učinil v červnu 2001 odborný pracovník archeologického pracoviště Okresního vlastivědného muzea v České Lípě Petr Jenč. Byl jím jeden zlatý mušlovitý statér - vůbec nejtěžší keltská mince ražená ve 2. - 1. století před narozením Krista na našem území.

Kde a jak se vzácná mince našla?

Nález byl učiněn v Českém ráji, zcela náhodně, při jedné z několika exkurzí, které jsme uspořádali se Základní školou Antonína Sovy v České Lípě. Přesné místo nálezu našim čtenářům nesdělíme, a to z prostého důvodu - bojíme se, aby lokalita nebyla rabována různými hledači pokladů, se kterými se v naší praxi na území severních Čech nezřídka setkáváme.

Pokud jste se namlsali zlatého třpytu podmokelského pokladu, možná si teď myslíte, že nález jedné jediné mince není vlastně nic zvláštního. Opak je pravdou?

V prostoru severních Čech, a teď mám na mysli vlastní severní Čechy, nikoli též Čechy severozápadní, známe nálezy keltských mincí ze tří lokalit. Můžeme si je připomenout: jedná se o Doksy, Pavličky u Dubé a nyní nový nález keltské mince té nejvyšší "nominální" hodnoty z Českého ráje - z Turnovska. Už sama skutečnost, že to je teprve třetí nález mince, který kdy byl evidován na území Libereckého kraje, je výjimečná. Pak si můžeme také něco říci o tom, kdo vlastně v době laténské s mincemi manipuloval. Určitě nešlo o běžné platidlo v dnešním slova smyslu, mince často sehrávaly úlohu při náboženských obřadech. S takovými mincemi obvykle manipulovali vysoce postavení jedinci, ať už to mohla být dobová šlechta, doboví králové, anebo doboví kněží - tzv. druidové.

Bylo již řečeno, že se zmíněný keltský statér našel v Českém ráji. Co jsme vám dosud nesdělili je skutečnost, že k nálezu došlo ve skalní dutině. Archeologové ji pracovně pojmenovali Kristova jeskyně. Na mapě ji nenajdete. I tato skutečnost je zajímavá, jde totiž o vůbec první nález keltské mince ve skalní dutině na území celé České republiky.

Jak se sem mince dostala? Mohla například sehrát nějakou úlohu při obřadu či rituálu, který se v jeskyni za doby laténské odehrál?

Mohla, ale také nemusela; mince totiž byla nalezena ve výhozu po nelegálním výkopu a lokalita zatím na bližší prozkoumání čeká. To znamená, že chybí pevný nálezový kontext. Minci nemáme nalezenou společně s dalšími artefakty z doby laténské, nemáme ji zachycenou ve vrstvě. Mohla tam tedy být uložena v době laténské - případně jich tam mohlo být i více, to nelze vyloučit, ale mohla sem také být uložena spolu s dalšími cennostmi daleko později, řekněme ve středověku nebo v novověku.

Teď na chvilku odbočíme od tématu. Nejen Petr Jenč, ale asi žádný archeolog není příliš potěšen, pokud v terénu narazí na nelegální výkopy novodobého hledače pokladů. O co všechno vinou takového neodborného činu vědci přicházejí?

Každopádně se ztrácejí informace. Archeologové už v 1. polovině 20. století přišli na to, že cílem odborného archeologického výzkumu není získat předmět, ale že předmět sám je prostředkem k dalšímu poznání. Jednotlivé artefakty je třeba mít zachycené v širších nálezových souvislostech. Proto se používají měřičské pomůcky, odkrytá situace se přenáší na milimetrový papír a dále vyhodnocuje. Pochopitelně se provádějí analýzy vlastních nálezů a to zároveň i nálezů přírodovědných, jako jsou zvířecí kosti, uhlíky z ohnišť, schránky fosilních měkkýšů atd. Ke zcizování archeologických nálezů dochází nezřídka právě na keltských oppidech (ve středních Čechách Závist nad Zbraslaví a Stradonice), kde je současní lupiči vyhledávají pomocí detektoru kovů. Vykrádání archeologických nalezišť se stalo v příhraničních regionech, jako jsou západní a severní Čechy, smutným fenoménem. Konkrétně na území okresů Česká Lípa a Děčín je tento problém zvlášť výrazný. Můžeme se také zmínit o konkrétních důvodech. Za prvé je to odbyt za hranicemi a poptávka po těchto předmětech zejména v Německu, za druhé existence řady opuštěných vojenských objektů jako je např. výcvikový prostor Ralsko s množstvím zaniklých vesnic středověkého založení, za třetí výrazná koncentrace hradů a starých důlních děl. To všechno jsou místa, spadající do sféry zájmu jedinců i organizovaných skupin, kteří se orientují převážně na vyhledávání militárií, ale pochopitelně nepohrdnou ani těmi tradičními archeologickými nálezy ze středověku nebo z raného novověku, případně i z pravěku.

Velké škody na archeologických nalezištích působí zejména hledači vybavení detektory kovů. Je ta situace podobná ve všech regionech, třeba i v Českém ráji, kde se našla zmiňovaná keltská mince?

Ne. Musím říci, že zatímco v okresech Česká Lípa a Děčín je ten problém opravdu velký, v oblasti Pojizeří, konkrétně Českého ráje, se s detektoráři prakticky nesetkáváme. Zde dochází k narušování archeologických situací jinou cestou, a to budováním nebo upravováním nepovolených tábořišť trampy. Tábořiště vznikají nejčastěji v jeskyních nebo pod převisy. S každou skalní dutinou je nutno počítat jako s potenciální archeologickou lokalitou, a nemusíme hovořit jenom o pravěku nebo středověku. I novověk, dokonce i mladší novověk, může být cílem archeologického nebo historického výzkumu.

Informacím, které se skrývají ve vrstvách jeskynních sedimentů porozumí jen odborník. Ale pouze v případě, že jsou ony vrstvy neporušené. Ilegální hledače zajímají většinou pouze předměty, které lze zpeněžit, o nálezové okolnosti se nestarají. Oblíbené jsou zejména kovové artefakty. Háček je ale v tom, že právě ty se v jeskyních příliš nevyskytují.

Šance najít kovový artefakt z pravěku nebo rané doby dějinné ve skalní dutině je téměř nulová. To znamená, že ten, kdo by prováděl jakékoliv výkopy v jeskyních nebo pod převisy, kromě toho, že porušuje zákon a vystavuje se trestnímu stíhání, znehodnotí také vědecky hodnotné informace. Nutno dodat, že si lidé v dávné minulosti hodnotu kovů podstatně více uvědomovali. Předměty mohly být různě přetavovány a navíc nebyly v takové míře používány, jako tomu je v současnosti.

I z tohoto důvodu je tedy zřejmé, proč je nález keltské mince v Kristově jeskyni v Českém ráji tak vzácný. Jak nám nakonec prozradil Petr Jenč, mince by měla obohatit sbírky Muzea Českého ráje v Turnově.