Značení německých nábojů 7,92 x 57 Mauser

1. část - období 1888 - 1918
Německý systém značení typu střely, přijatý později v mnohých zemích, vznikl v letech 1. světové války, kdy se začaly objevovat speciální náboje. První z nich, náboje průbojné (Spitzgeschoß mit Kern – S. m.K. ) byly značeny písmenem K (Kern) vyraženým na dně nábojnice (obr. 1). To mohlo být dobré v době míru, kdy výrobce klidně vyrábí sérii za sérií, nábojnice i střely, skládá je, balí a expeduje. V době války je taková situace nemožná. Fronta spotřebovává obrovské množství munice a potřebuje ještě větší. Výrobci rozvíjejí kooperaci – jedny závody dělají nábojnice, jiné závody střely, a ještě jiné z nich skládají náboje. Za této situace, v případě zpoždění v dodávkách nábojnic K by musela být zastavena výroba průbojných nábojů a její obnovení v případě dodání opožděných nábojnic by způsobovalo další zpoždění. Bylo rozhodnuto o zavedení jiného systému značení nezávislém na dodavateli nábojnic.
Od prvních let 20. stol. měly německé náboje zalakovány spáry zápalek černým lakem kvůli utěsnění proti vlhkosti. To bylo využito v novém systému značení, když byla barva laku pro průbojné náboje s ocelovým jádrem změněna na červenou (obr. 2). Další rozvoj nábojů 7,92 x 57 a zavedení jiných speciálních nábojů, jako např. se stopovkou, zápalných, nebo těžkých si vynutil rozvoj nového systému značení, který se skládal z barvy spáry zápalky a eventuálně barevných znaků na střele.
Druhý typ značení nacházející se na nábojnicích jsou znaky výrobce.
Na nábojích 7,92 x 57 se mezi rokem 1889, kdy byl zaveden do výzbroje a rokem 1945, nachází několik systémů značení. Změny v nich se odrážely buď ve změně konstrukce nábojnice, nebo též změny systému zaváděného armádou.
První série nábojů 7,92 x 57, se střelou M 88 v nábojnici M 88 z mosazi o složení 67% mědi, měly značení rozložené na 3 x 120˚, nebo takové, kde vystupují 3 znaky. Znak výrobce byl na 6. hodině, měsíc produkce na 10. hodině a rok produkce na 2. hodině (obr. 3). Výjimkou byly nábojnice z kontraktu Artura Kruppa s písmenem na 12. hodině, měsícem na 4. hodině a rokem na 8. hodině, nebo nábojnice DWM. V roce 1893 firma bratři Löwe z Berlína koupila muniční továrnu Lorenz Karlsruhe a na základě jejím a vlastní berlínské továrny vytvořila koncern Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM). Lorenzova továrna vyráběla náboje 7,92 x 57 se standartním značením, ale noví majitelé ho změnili a umístili na nábojnice písmena DM, nejprve společně, a potom odděleně, rozložené na 4 x 90˚ - rok výroby na 2. hodině, písmeno M na 5. hodině, písmeno D na 7. hodině a měsíc na 10. hodině. Tento systém trval do roku 1900.
V roce 1900 společně se zavedením kulometu Maximovy konstrukce do výzbroje byla konstrukce nábojnice zesílena a nová nábojnice, nadále se střelou M 88, byla nazvána Einheitshűlse 88 – univerzální nábojnice pro pušku i kulomet. Za změnou názvu následovala i změna značení, které kromě výše uvedených znaků obsahovalo také písmeno E, což způsobilo přechod na systém 4 x 90°, se symbolem výrobce na 6. hodině, písmenem E na 3. hodině, měsícem výroby na 9. hodině a rokem na 12. hodině (obr. 4). Následovala rovněž změna materiálu, ze kterého byly taženy nábojnice, na tvárnější mosaz o obsahu 72% mědi.
Další změna nastala v roce 1905 společně se zavedením nové špičaté střely – S (Spitzgeschoß). Změnám podlehly i rozměry nábojové komory, průměr vývrtu hlavně a také prachová náplň dosahující větší tlaky. Pro odlišení nábojů (jakoby nestačil tvar střely) bylo písmeno E změněno na písmeno S (obr. 5). Tento způsob přetrval s malými výjimkami (hlavně náboje M 88 vyráběné do roku 1916 a náboje speciální) beze změn až do roku 1925.
Náboje M 88 S – navíc vyrobené v nábojnicích S, ale do karabiny M 88 a se střelou M 88- - byly značeny buď podle standartního vzorce s tím, že k písmenu S přibyly číslice 88 (obr. 6), nebo nestandartně, kde rozlišujeme dvě skupiny: 4 x 90° a 3 x 120°. Do prvé z nich patří náboje firem Niebacker & Schumacher ze Solingenu (NS) a Geco Durlach (GD), na kterých jsou písmena rozmístěna na 12. hodině a 6. hodině, měsíc na 9. hodině a rok na 3. hodině. Druhá skupina je následníkem prvotního rozmístění značek, užívaným firmami Niebacker & Schumacher (N&S) a G. C.Dornheim (Do).
Válečné potíže s barevnými kovy způsobily návrat k původnímu složení mosazi (67 % Cu a 33 % Zn). Zpočátku byla tato změna zaznačena přidáním písmene Z (Zink) k písmenu S, později bylo písmeno Z vyměněno za číslici 67 (obr. 7), která u některých firem zcela nahradila písmeno S (obr. 8).
Práce na výrobě nábojů s ocelovými, poměděnými nábojnicemi v letech 1916 – 1918 způsobily další změny v označení, kdy takové nábojnice byly označeny písmenem E (Eisen). Symbol E byl zpočátku spojen s rokem výroby, např. E17 (obr. 9) a později s označením typu nábojnice (SE) (obr. 10).
Od roku 1917 jsou zaváděny změny v konstrukci střel, majících výrazný prolis (Rille) pro zaškrcení okraje krčku nábojnice. Náboje tohoto typu měly pevněji zasazenou střelu, což jednak zabraňovalo jejímu vmáčknutí do nábojnice závěrem kulometu, a dále díky větší síle potřebné k jejímu oddělení od nábojnice docházelo k lepšímu spálení výmetné náplně v nábojnici a díky tomu i ke zvýšení její úsťové rychlosti a energie. Tyto náboje byly určeny především do kulometů, i když se často vyskytují i v ocelových nábojnicích, které se v kulometech používaly jen nouzově, protože způsobovaly zádržky. Náboje s Rille byly označeny vyražením čtyř segmentových čar oddělujících jednotlivé symboly (obr. 11).
Zvláštní kapitolou je značení speciálních nábojů před zavedením barevného kódu. O nábojích K jsme již hovořili, doplňme to pouze informací, že symbol K byl na „ekonomických” nábojnicích doplněn číslicemi 67 (obr. 1). Zápalné náboje byly v letech 1917 – 18 laborovány v nábojnicích zbavených znaku výrobce. Jejich značení mělo rozložení 3 x 120°, s materiálovým znakem S67 na 6. hod. , nebo na 12. hod. . Dřívější zápalné náboje se nacházejí v normálních nábojnicích.
Na nábojích S. m.K. -Lspur (průbojný se stopovkou) mimo to, že jejich střely měly časem Rille, nebylo užíváno dělících segmentů (obr1).
Náboje školní různých typů měly různé značení. Zpočátku byly zbaveny všech znaků, později ty, které vznikly předěláním standartních nábojů, nebo jejich dílů měly normální značení (školní náboje dvoudílné) a náboje speciálně vyráběné jako školní (jednodílné), tvarované z mosazi, měly buď znak Ex (Exerzierpatrone), nebo obvyklé značení. Takto značené byly např. náboje firmy H. Huck z Norimberku, která vyráběla pouze školní náboje.

Uf, to jsem se teda rozepsal. Sekretářku bych teda rozhodně dělat nechtěl. Vzhledem k tomu, že píšu jako blesk (občas udeřím), bych si na chleba asi nevydělal.

Lantan