Znak Československé obce legionářské

Zdar všichni co po sobě zanecháváte pořádek.
Byla sobota a já měl ráno chvilku času, než půjdu vytvářet nějaké ty hodnoty, a tak jsem si řekl, že vyrazím do nedalekého lesíka. Sedám tedy do auta a vyrážím. Po přijetí na ono místo nechávám auto na kraji lesní cesty, beru wergzeuge a vesel vyrážím do terénu. Vykračuju si to tak podél lesní cesty, vysbírávám bordel a najednou pecka (česká ). Říkám si,, , To bude mít kamarád radost " jelikož já moc věci po ČSLA moc nemusím, takže mu většinu těchto nálezů nechávám. Já jsem spíš na větrníky.
No a  tak pokračuju dál a o asi 10 m pěkný tón a on knoflík s meči. Tak zas něco pro kámoše. Jdu dál a najednou začíná poprchávat. To mi zas tak nevadí, hlavně ať nezačne pořádně. Tak jdu dál a zas jen bordel. Když tu najednou tón a ze země na mě kouká stará žehlička. Říkám si pěkný artefakt ten, se bude líbit kamarádce mojí paní na zahradu do pergoly. Má totiž ráda staré věci. Odkládám ji na kraj cesty, aby jí nemusel tahat sebou, a že si jí na zpáteční cestě vezmu. Ujdu ještě asi padesát metru a netušil jsem, že to bude tam brzo. Déšť zesiluje a já to znechuceně otáčím, vypínám detík a jdu zpátky k autu po druhém kraji cesty pod stromama. Po cestě beru žehličku, která alespoň trochu omokla a říkám si,, , To je dneska teda úlovek. "No nic někdy to tak je!
Už jsem na 5 m od auta a nevím, proč si říkám, že ještě jednou zapnu klacek a promáchnu rychle tu druhou stranu zhruba na úrovni těch prvních dvou věciček, ale nic. Tak si říkám, že to byl blbej nápad, že akorád moknu. Už chci znovu vypnout detík a jít už na dobro do auta s obřím úlovkem, ale v tom signál když jsem máchnul mezi kořeny starého pařezu. Tak tedy naposled rýpnu do země a koukám, že je to nějaký odznáček. No paráda! Beru ho do ruky a vidím, že je na něm hlava nějakého vojáka. Že by Němec? Ale ne, je to československý legionářský odznáček. Nevadí, ten taky potěší. Tak letím do auta pro foťák, abych ho nafotil po nálezu a pak rychle do auta a mažu si vyřídit co jsem potřeboval, když stejně pršelo.

No a teď k tomu odznáčku : Znak ČsOL je oficiálně v užívání od 19. února 1924, kdy byl, výhradně pro ČsOL, povolen Zemskou politickou správou v Praze.
Původní vzorek v podobě mosazného odznaku, předložený Zemské politické správě, se i s originálem povolení momentálně nalézá v Archívu Hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu, že povolení se uskutečnilo právě na základě mosazného odznaku, jedná se o provedení monochromatické.
Za celou dobu předválečného a těsně poválečného působení ČsOL, až do roku 1949 nebyl zjištěn ani jediný případ použití barevného provedení znaku v tiskové podobě. Tato se vyskytuje, historicky nepodložena, až ve 2. pol. devadesátých let 20. století, po znovuobnovení ČsOL.
Barevné varianty znaku z předválečného a těsně poválečného období jsou sice doloženy na dochovaných praporech jednot, jedná se však o různorodá provedení, na jejichž základě nelze nevyvratitelně potvrdit správnou barevnost znaku.
Autorství znaku, přisuzované br. Ottu Gutfreundovi, se zatím nepodařilo doložit. Jedná se o příslušníka legendární roty Nazdar, kubistického sochaře, profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Br. Gutfreund je např. autorem reliéfu znázorňujícího návrat legionářů, který se nachází nad hlavním vchodem do Legionbanky, dnes Čs. obchodní banky v Praze v ulici Na Poříčí nebo sochy Tomáše G. Masaryka na Masarykově náměstí v Hradci Králové, o níž se hovoří jako o nejlépe ztvárněné soše presidenta Osvoboditele. Nelze nevzpomenout i prvorepublikovou pětikorunu, odborníky považovanou za nejzdařilejší československou minci.

Znak symbolizuje:
Boj Čechů a Slováků v 1. světové válce za svobodu své země: Čsl. legionář na stráži v typické přilbě M15 -, , Adrian“, který prošel ohněm světové války, jejíž plamen je znázorněn v pozadí.
Vznik Československa – úsvit nové doby pro naše národy: Vycházející slunce, na jehož kotouči je umístěn stylizovaný tzv. sdružený znak čsl. odboje. Stejně jako v případě původního sdruženého odznaku, jsou z hlav heraldických figur jednotlivých zemských znaků odstraněny koruny, jako symbol národní revoluce a odpoutání se od monarchie.
Jednotu, svornost a bratrství: Po obou stranách znaku vyjádřeno svazky Svatoplukových prutů.
Název organizace: Č. SL. OBEC LEGIONÁŘSKÁ je vepsán do znaku nestandardním, svébytným fontem písma. Textové provedení zkratky v podobě „Č. SL. “ v sobě odráží dobu vzniku naší organizace, kdy bylo používáno několik neustálených verzí názvu československého státu – mezi nimi právě i Česko-Slovensko, případně Česko-Slovenský.

Způsob užívání členského odznaku:
1)Členský odznak je majetkem ČsOL.
2)Členský odznak je oprávněn užívat a nosit výhradně člen ČsOL.
3)Držitel odznaku musí při jeho užívání dbát, aby byla zachována důstojnost ČsOL.
4)Odznak musí být na oděvu umístěn vždy na čestném místě. Doporučeno na levé straně hrudi, či na levé klopě saka.

Tak hodně zdaru a ať vám to všem krásně pípá!
megy