Znovuzrození Juráše

Sníh a mráz za oknem ve spojení s nenadálou chorobou zhatily mé velkolepé plány na trávení volna mezi svátky. Abych se neunudil k smrti při sledování úchvatného TV programu, sedám za klávesnici a pouštím se do psaní článku o kterém již delší dobu přemýšlím.
Psal se rok 1999 a jako čerstvému členu KVH, zabývajícím se čs. legiemi v 1.světové válce, se mi hlavou honily myšlenky na zpestření tehdy ještě dost obsahově chudých rekonstrukcí bitev. S kamarádem jsme tak začali kout pikle na stavbu pancéřového vozu. Tenkrát jsme se shodli pouze v tom, že by bylo dobré nějaké takové vozítko postavit. To bylo ale vše, co jsme společně dokázali. Otázka konkrétního stroje však stále jen visela ve vzduchu. Tento oříšek se mi nakonec podařilo rozlousknout díky náhodě v podobě nálezu čtyř plechových loukoťových kol v kovošr otu. Podle tvaru se kola nejlépe hodila k britskému Austinu, které se objevily na východní frontě.
Několik let pak trvalo shromažďování podkladů a konstrukční práce. Po zjištění, že se v naší české kotlině tenkrát nenacházela žádná publikace na toto téma, jsem se proto musel po potřebné literatuře poohlédnout za hranicemi. Pro inspiraci jsem vyrazil i do tankového muzea v Britském Bowingtonu. Austin tam sice nemají, ale vystavovaný obrněný automobil Peerless posloužil také. Je sice o 8 let mladší, ale podvozek je podobné konstrukce. Překvapení návštěvníci zakopávali o mé nohy, když jsem v poloze na znak pod tímto strojem cvakal foťákem na všechny strany.
Hned na počátku bylo jasné, že podvozek bude nutné postavit od nuly. Výsledkem je složenina komponentů asi 15ti aut v novém rámu, který maximálně kopíruje koncepci podvozku originálu. Výroba podvozku započala v roce 2005 a díky několika předělávkách a vývoji zadní nápravy systémem pokus-omyl se první roll-out vlastními silami uskutečnil až v létě roku 2007. Bohužel toto pouhé přeskočení prahu garáže nepřežila druhá převodovka. Hledání náhrady a následné její úpravy společně s úpravami rámu zabraly dalších pár měsíců.
Po sestavení rámu nastal čas na definitivní rozštípnutí problému s pancéřovou korbou. Do poslední chvíle se nabízely dvě možnosti. Původní dvouvěžová verza Austinu I. série a nebo její jednověžová mutace. Nakonec zvítězila obava o celkovou hmotnost, možnosti brzd a dílem i má lenost. Vítězem se stal „JURÁŠ“, jednověžový Austin s lebkou na věži, který se nemalou měrou zapojil do úspěšného tažení našich legionářů na magistrále v letech 1918-1920.
Stavba korby pak trvala až do léta letošního roku, kdy se mi podařilo zprovoznit otočné uložení věže. V novém kabátě a s osazenými mašinqéry záhy JURÁŠ podstoupil svůj první křest ohněm v bitvě na Mladějově. Na začátku stavby jsem žil v nějakých představách, jaké to válčení v pancéřáku asi bude. Se zážitky z mladějovské bitvy se to ale nedalo srovnávat. Pro představu je to asi tak, když se tři lidi zavřou do prostoru velikosti dvou kadibudek a začnou tam střílet ze dvou kulometů. Kravál, ve kterém zaniká řev motoru, dým ze střelného prachu a vypalující ;ho se oleje ze zbraní a hlavně všude poletující vystřílené horké patrony, kterých během bitvy padlo přes tisíc.
K dnešnímu dni je JURÁŠ ještě stále polotovar, na němž je ještě spousta práce s detaily se kterými bych se chtěl ještě během zimy popasovat, aby do nové sezóny vstoupil v plné parádě.
Pokud Vás tento příběh zaujal, můžete další osudy znovuzrozeného JURÁŠE sledovat na jeho stránkách

http://www.austinjuras. estranky.cz/

Obrněné technice zdar přeje Vana