Zuřivý víkend Nebeské čtveřice

Díl první: Pátek - A co bylo před tím...

Dle své chatrné paměti sepsal DAKoň

Říkají mi Dak. Když jsme se dali dohromady s Marfym a když jsem poznal, že i přes to všechno co o něm občas píšu je to fajn kluk a že nám společné hrabošení přináší radost, napadlo nás, že se poohlédneme ještě po jiných stejně nakažených nešťastnících.

Po pravdě mě Marfy občas "nadzvedne" tím s jakou lehkostí nalézá jeden nález za druhým (protože máme stejné detektory, chyba je určitě v mém poničeném sluchu jelikož jsem v mládí brnkal bigboš a nějaký čas se dokonce pokoušel bubnovat-než jsem pochopil, že v tomto oboru asi nevyniknu a pořídil si rybičky), ale protože jsem v podstatě dobrák, odpouštím mu a ani se na něj už moc nezlobím:-).

A tak se to nějak seběhlo a slovo dalo slovo a kde se vzali tu se vzali UC a Kelt též hrabali (Vím, já to vím jsem básník, jsem básník:-). Jméno "Nebeská čtveřice", alespoň pokud vím, vymyslel UC, ale jedním dechem dodávám, že já sám se božským necítím. Můj návrh by spíš zněl "Cáklá čtyřka" a to nejen pro duševní schopnosti jedné čtvrtiny naší party (Marfy necukej se - myslím tím sebe:-), ale hlavně pro věci kterých jsme schopni a nad nimiž naše ženy, maminky, babičky a v případě jedné čtvrtiny kolektivu i milenky (Marfy necukej se - myslím tím UC :-) kroutí nevěřícně hlavami (moje žena je zručná a kroutí zároveň i hlavou na mém krku). Až bude více času a chuti rozepíšu se také o našich drahých polovičkách, jejich zvycích a zlozvycích a přidám stručný návod, jak s nimi vycházet z pohledu detektoráře.

Zde bych jen přidal malé upozornění: Přátelé blíží se zima, kdy hledač se slzou v oku pohlédne na zamrzlou zem. Někoho by to možná mohlo svádět ke zvýšení pracovitosti v domácnosti. Přátelé pozor! Žena si na to zvykne a na jaře budete marně škemrat o propustku! Naopak, musíte si dál zachovávat status zcela vytíženého a unaveného člověka, kterého drží při životě pouze jeho koníček-mrcasení. Zimu využijte k tomu, že občas vyvedete nějaký malér: opilství, nevěra, opilství a nevěra dohromady, žhářství, pokus o sebevraždu, pokus o vraždu, pokus o všechno najednou a tak podobně. Vždy je nutné, aby se o tom žena dozvěděla! Budete se pak na jaro těšit oba. Váš návrat k mrcasení pro ni musí být úlevou a vysvobozením:-).

Ale abych uchopil ztracenou nit svých roztěkaných myšlenek roztroušených po vlašském ořechu zvaném mozek.... moment kouknu nahoru..... a mám ji. Tak jsme čtyři: Dlouhý UC, Veselý Kelt, Stříbrný Marfy a já Škrábající Dak (nemá souvislost s vyrážkou, která na mě přeskočila kdoví odkud:-). Tato společnost není spolkem uzavřeným. Zvláště hezké dívky jsou vítány (a to bez ohledu na to jestli mají detektor nebo ne:-). A tak tedy chodíme spolu. Na minulý pátek tedy na 14.listopad jsme se domluvili na nočním hledání. Sraz byl v jednom nejmenovaném městě (viz. foto z místního nádraží).

Marfy se bohužel těsně před akcí omluvil, jelikož byl svou drahou (tímto jí zdravím ) zákeřně unesen do hlavního města, kde musel (trpíc pod bičem otrokáře) snášet vánoční nákupy. Zato zbylá část naší ilegální organisace se s použitím různých záminek prokličkovala z našich domovů. Já jsem musel bohužel přísahat, že jdu opravdu s klukama hledat, protože: "takovou hovadinu si můžou vymyslet jen úplní pitomci a jestli se něco dozvím, tak ti ho utrhnu a pak se s tebou rozvedu". Na nádraží jsem byl první (viz foto mých starých, ale dobrých botek samochodek).

Asi za deset minut přijel UC. Cestou na místo činu jsme vyzvedli Kelta, který doma oznámil, že jde do hospody, což je u nich, na rozdíl od hrabošení, povoleno. Dál jsme jeli v jednom autě. UC prohlásil, že se do mého vejde lépe než do svého a tím bylo rozhodnuto:-).

Přijeli jsme na místo krásného políčka kousek od hřbitova (snad to byl hřbitov). Začali jsme hledat a UCimu téměř okamžitě hynou baterie, což s Keltem přijímáme s nezřízeným nadšením:-) UC nás sice na chvilku zchladí oznámením, že má náhradní, ale ty zaplať pánbůh také zhynuly bez vědomí majitele již dávno před příjezdem na pole:-).

Asi nemá cenu se tu příliž rozepisovat o celém hledání. Tak snad jen krátká ukázka: pohyb do leva, pohyb do prava, pohyb do leva, pohyb do prava,... "Tak co máš něco? "... ticho... "Ne. " Pohyb do leva, pohyb do prava.... Tolik ukázka:-) Našli jsme pouze nějaký ten krejcárek, ale mě udělá radost i to. UC, který v depresi mává rukama jako by měl detektor nás obíhá a kontroluje jestli někdo nenašel něco zajímavého. A tak se polem kolem desáté hodiny noční rozléhají stále se opakující věty: "Kope, běžím tam. Je to dobrý, nic nemá. Kurva to je zima. Hele Dak taky kope, jdu tam. Zase nic. Ty vole to je zima! " A tak dále. Věty o zimě jsou čím dál častější. Když už necítím celé tělo a v levé botě se mi objevuje jinovatka, začne UC vyprávět, jak jednou, když byla zrovna taková zima jako dnes se mu tak klepaly ruce, že nemohl trefit do zámku u svého auta a když trefil nemohl nastartovat a musel tlačit. Všichni se veselé historce zasmějeme a popraskají nám omrzlé rty. Já se směju nejdýl, protože mi nejde zavřít pusa, jelikož se mi v ní vzpříčil zmrzlý jazyk.

Pak se s UC za stálého povídání dostáváme až ke zdi údajného hřbitova. Tam UC zahlédne světlo z baterky. Dělám si z něj legraci, že už má zimou vidiny. Pak ovšem světlo vidím i já a situace se rázem mění. Už mu věřím a stahujeme se zpátky za Keltem. Ten si o nás myslí to samé co já předtím o UC, ale přesvědčit se raději nejde.

Jsem zabrán do oživovacích pokusů na své levé noze a tak nechávám detektor UCimu. Ladím mu ho tak, aby si trochu zakopal. Je mu sice divné, co všechno se hlásí jako barva, ale zase se při kopání zahřeje, takže jsem mu vlastně prospěl:-) Pak mám výpadek paměti. Probírám se až u auta, kde na světle vidíme, že naše pípátka jsou omrzlá jinovatkou a nádherně se ve světle lesknou. I pole se nádherně leskne. Mě se lesknou oči. Celou dobu jsem byl na pochybách, ale opravdu mrzlo :-) (viz foto palubní desky).

Zajedeme ke Keltovi. Tam se naše cesty rozcházejí. Kelt se odchází trochu ohřát do hospody . UC přesedá na svého koníka a vyrážíme k domovům. Objevuji se tam zcela podlomen mrazem a pajdám na levou nohu. V teple mě svědí všechny končetiny což, jak jsem někde četl, je první fáze omrzlin. Moje žena ovšem projevuje uspokojení, protože vidí, že jsem opravdu takovej vůl a že jsem opravdu trávil hezký večer daleko od domova venku na cizím poli a ve společnosti dvou chlapů. Jen já vím, že v takovém počasí by ani jedna z mých končetin nebyla schopna jakkoliv reagovat ani kdybych tam tancovalo deset holek jen ve spodním prádle :-).