Studna II.

Předmluva

Zima je dlouhá, nezbývá, než obrniti se trpělivostí a čekat na první jarní mouchy. Zima, je letos ale děsně dlouhá a trpělivost se  v tomto případě rovná očekávání: „Kdy dáte koni sníst hoblovačky a čekáte, že poté, co projdou jeho traktem z nich budou fošny!!“. Přestalo nás již bavit hledat detektory drobáky pod kobercem v obýváku, rozhodli jsme se zapeklitou situaci řešit… Logickou úvahou jsme došli k závěru, že nelze-li hledati v zemi, bude to jistě možné v podzemí, pro tyto příležitosti jsme si v jak známo, ponechali pro nouzi největší nedokopanou studnu.

Akce studna II

Sešli jsme se v sestavě: Iceman /1/, Myšák /2/, Miras /3/ již ve čtvrtek navečer, to proto, abychom naplánovali akci, plánovali jsme asi do druhé hodiny ranní a nebýt dalších povinností, nejspíš bychom páteční příjezd Aksamita /4/ zaspali.
Spolu s Aksamitem, dodávkou narvanou materiálem, dorazili jsme na místo určení kolem 10té hodiny ranní. Zde již od 8mé hodiny ranní, přešlapoval nedočkavec Honza /5/. Snažil se marně nalézti zamaskovanou studnu, kterou jsme společnými silami na závěr minulé akce „zmizeli“. To se mu po nějaké době skutečně za naší podpory podařilo. Plni očekávání, pustili jsme se do vykládání materiálu, proviantu, rozdělání ohně a instalace kladkostroje. Mezitím přijel Jeepem Willis Zdeněk /6/ /TeNo/. Studnu nikdo od minula nedokopal, nezasypal, ba ani neukradl. Práce jsme zahájili na 6,5metrech, během prvního metru, zmizely stěny z pískovcových kvádrů a my se ocitli ve skále profilu čtverce. Nutno podotknouti, že 70ti kilový sud, nebyl již tak lehký, jako minule, neboť jeho dráha vzhůru se prodlužovala, zatímco naše síly se krátily. Navíc původní stavební suť se náhle změnila v balvany a ty byly navíc lety řádně upěchovány v suti, některé jsme byli nuceni dělit přímo na dně studny… V pátek jsme vykopali nejprve jako včeličky, později pak jako zombie 1,5metru, čímž jsme se ocitli na 8mi metrech, venku se setmělo, byl čas se odebrat na základnu a promyslet sobotní plán. Promýšleli jsme ho asi do třetí hodiny ranní.
Vstávali jsme časně, mozek byl stále pln optimismu, zatímco tělo jako pytel bolesti. Odebrali jsme se do Gulagu! Heslo dne: “Na zimě je dobré pouze to, že nejsou vosy!“. Sněžilo, čekali jsme posily ze severu. Ty dorazily kolem poledne Pavel /7/. Přesto, že s námi jel i mladej Miras /8/, práce se nezrychlovaly, podlaží neměklo, sněhu přibývalo. Těžbu jsme zastavily, pro nezdar počasí, šero a celkovou vyčerpanost posádky na 9ti metrech.
Večer byl zde a my jsme museli přece naplánovat zítřejší akci a také shlédnout skoro půlhodinový videozáznam celé akce… Musím také zdůraznit, že všem zúčastněným, byla udělena medaile „za zimní tažení a obětavou práci ve studni“, jejíž součástí byla i spona za znovuudělení účastníkům akce Studna I.

Závěr

Nemrzelo nás, že jsme nevytáhli depot, šlo o to, zkrátit si  zimu a příjemně strávit společný víkend… Nakonec, jsme zase o krůček blíž, no né??

Poděkování

Patří jistě všem obětavcům a nadšencům, kteří se v mrazu a sněhu donutili vykonávat těžkou práci, bez nároku na mzdu a bohužel i jakoukoliv odměnu. Jmenovitě pak Icemanovi, který dokáže hodiny neúnavně hrabošit v podzemí s nedostatkem kyslíku, Pavlovi, za zhotovení pamětních medailí a nezměrné pracovní úsilí, Zdeňkovi, za materiální zajištění a Honzovi, za dodávku masa, které se nám nepodařilo přiřadit k žádnému ze známých živočišných druhů /pozn. podle většiny ochutnávačů to byl pštros/.

Miras