Úvod / Články / Odkrytá historie

Hledači a archeologové v Británii

04. 11. 2013 Autor: Kasander 8736× 12
Unikátní možnost spatřit zlatý poklad nalezený detektorem kovů budou mít v listopadu návštěvníci muzea v St Neots v hrabství Cambridgeshire v severovýchodní Anglii. Depot dva tisíce let starých mincí - 67 zlatých statérů a jednu čtvrtinu statéru - vykopal právě před třemi lety, 26. října 2010, na poli patřící Johnu Williamsovi u obce Kimbolton, hledač Andrew Thomas z Loughboroug.

Muzeum pak svedlo závod s časem, aby shromáždilo 22 tisíc liber na výkup nálezu, jinak hrozilo, že bude rozprodán. To se v loňském roce podařilo a poklad je od té doby předmětem vědeckého zkoumání. Mince nalezené Andrew Thomasem byly na ostrovech v oběhu od 30 - 40 let př. n. l. do 50 - 60 n. l. a představují jedny z nejranějších dokladů peněžního systému v Británii.
"Najít mince z doby železné - na rozdíl od doby římské nebo středověku - není tak běžné, " říká kurátor sbírek železné doby a římských mincí Ian Leins. "Víme o zhruba 50 tisících mincí z doby železné - což zní na první poslech skvěle, ale ty byly zaregistrovány v průběhu několika staletí. A jen za 15 uplynulých let bylo nalezeno na čtvrt milionu! mincí římských. "
Depot z Kimboltonu bude vystaven zatím jen krátce, ale na tomto příkladu lze alespoň ve stručnosti dobře ilustrovat strukturovaný proces, který v Británii následuje po nálezu "pokladu".

Zákon o pokladu
Podle anglického práva má vlastník pozemku výhradní nárok na jakékoliv archeologické artefakty nalezené na půdě v jeho majetku, ale detektoristé velice často dospějí s vlastníky k dohodě o podílu výnosů z případného prodeje nálezu.
Výjimkou jsou nálezy oficiálně státem prohlášené za poklad podle "Zákona o pokladu" (Treasure Act) z roku 1996, který řeší otázky nálezů historicky cenných předmětů v Anglii, Walesu a Severním Irsku.
Zákon především zavazuje nálezce artefaktů nahlásit do čtrnácti dnů svůj nález příslušnému místnímu úředníkovi. Ten vede k několikastupňovému posuzování, které nakonec určí, zda jde poklad podle zákona, nebo ne.
Pokud je nález prohlášen za poklad, musí jej vlastník nabídnout k odprodeji místnímu muzeu za cenu stanovenou nezávislou radou odborníků na starožitností ( Treasure Valuation Committee). Pouze v případě, že muzeum nevyjádří o nález zájem, nebo není schopno jej vykoupit, může si jej majitel ponechat.

Co je v Anglii pokladem
A jak je podle Treasure Act "poklad" definován? Pokladem
1. … jsou všechny mince obsažené v jednom depotu. Depot je definována jako nález dvou nebo více mincí, minimálně 300 let starých. Obsahují-li méně než 10% zlata nebo stříbra, musí depot obsahovat nejméně deset mincí.
2. … jsou dva nebo více prehistorických objektů z obecných kovů mající nějakou vzájemnou souvislost.
3. … je každý jednotlivý nemincovní nález nejméně 300 let starý, obsahující alespoň 10 % zlata nebo stříbra.
4. … jsou objekty z podstatné části vyrobené ze zlata nebo stříbra, staré méně než 300 let, které byly záměrně ukryty s úmyslem pozdějšího vyzvednutí a jejichž vlastníci nebo dědici nejsou známy.

Bronzový šálek nalezený hledačem Cliffem Bradshawem pomocí detektoru v Ringlemere nedaleko Sandwich v anglickém hrabství Kent v roce 2001, který byl uznán podle Treasure Act jako "poklad". Obdobných předmětů datovaných do období mezi 1700 a 1500 před naším letopočtem bylo nalezeno v Evropě pouze sedm.

Předměty nalezené v moři nebo na pobřeží pocházející z vraků nespadají po Treasure Act. Nálezy vraků ale musí být nahlášeny na Receiver of Wreck.

Mince, které Andrew Thomas nalezl v roce 2010, tedy nejprve nahlásil u příslušného úřadu, který je odeslal k posouzení do Britského muzea v Londýně. Zde jej kurátor Ian Leins prohlásil za poklad podle Treasure Act, a poté na něj vzneslo nárok muzeum v St Neots.

Tání ledů
Problém podchycení archeologických nálezů nespadajících pod Treasure Act pomáhá řešit Portable Antiquities Scheme (PAS)- dobrovolný program pro veřejnost spravovaný Britským muzeem. Projekt byl odstartován v roce 1997 v reakci na rostoucí počet archeologických předmětů nalezených amatérskými hledači či naprosto náhodně - lidmi pracujícími na polích, zahradách, na stavbách, při výletech do přírody. Jen během prvního pilotního roku podchytil přes 13 tisíc! objektů.
V krajích působí při krajských či místních muzeích styční úředníci projektu, tzv. Finds Liaison Officers (FLOs), kterým mohou hledači své nálezy ukázat. FLOS pomůže s určením předmětu a zanese jej do databáze, kde je přístupný komukoli k nahlédnutí či vědeckému posouzení. Artefakt zůstává majetkem nálezce.
Díky tomuto dobrovolnému systému byly v Británii zaregistrovány mnohé, dosud neznámé archeologické lokality a projekt zároveň výrazně přispěl k úrovni poznání minulosti. Úředníci FLOs udržují úzké vztahy s místními detektorářskými kluby a společnostmi - to přispívá k tání mnohdy chladných vztahů mezi hledači a archeology v Británii.

 Autor: Kasander

Komentáře

kyl

04. 11. 2013, 17:40

alespoň jeden statér najít

Luftreisen

04. 11. 2013, 18:01

Ale ten šálek teda vycídili jak se patří

joeblack

04. 11. 2013, 19:09

Jo startérů už sem pár našel, ale to asi nemysleli že ?

LIKE3R

04. 11. 2013, 19:58

já radši duhovky:-)

Backwood

04. 11. 2013, 20:44

Tak ten bronzový šálek byl tady na dw poměrně nedávno v nálezech a nerozšlápnutý... škoda že nemáme taky FLOs úředníky, vcelku by mne zajímalo, jak to s ním dopadlo...

Ada007

04. 11. 2013, 21:51

Takovej zákon o nalezených artefaktech a depotů jakej maj na 
ostrovech tady asi nikdy nebude. Škoda ...

Rozum

04. 11. 2013, 23:06

Dragon515

05. 11. 2013, 16:20

Saladin

05. 11. 2013, 19:27

mangus

05. 11. 2013, 21:49

Hezky napsané. Mělo by se to poslat našim zákonodarcum.

milosj

07. 11. 2013, 10:19

Kedy sa už tý blbý, primitívny a kratkozraký Angličania poučia z "dokonalého" slovenského zakona...Vidiet že sa majú ešte toho dot čo od nas učit...

Dark.Warrior

07. 11. 2013, 18:00

pánové, zase to tu v Anglii neglorifikujte, tady když vyrazíte na pole, do lesa či kamkoli jinam, tak většina vlastníků půdy si nechá zaplatit, za to, že můžete hledat na jejich pozemku, takže vás roční chození stojí možná víc, než za kolik nalezené "poklady" prodáte nehledě na to, že polovinu ceny (nebo i více) dáte majiteli pozemku...