Úvod / Nálezy

Krymští Tataři a ocílka

04. 08. 2021 Autor: Rossy 8379× 4
Jedním z málo publikovaných artefaktů u nás je tato ocílka. Při jejím určování jsme většinou odkázáni na internetové aukce či diskuzní fóra v zahraničí. Jejich datace, původ i účel tam uváděný je mnohdy zavádějící, a protože jsem i já nálezcem jednoho nekompletního typu takovéto raritní ocílky, pokusil jsem se o ní zjistit něco víc.
Největší počet nálezů těchto drobných ocílek pochází z Ukrajiny. Tam je častou lokalitou nálezu Krym a jsou přisuzovány krymským Tatarům. Na Ukrajině i v Rusku je uváděn účel tohoto artefaktu jako ocílka ke křesání -КРЕСАЛА, ОГНИВА - s označením mečovitá či nožovitá ocílka. Presentovány jsou drobné ocílky s křesací částí čočkovitého průřezu s hrotitým zakončením. Někdy jsou ozdobeny bronzovými aplikacemi s bronzovými či železnými kroužky na rukojeti doplněné kloubovým závěsem. S konstrukčně podobnými ocílkami - Osmanli masat - se ovšem můžeme setkat i u jiného národa, jenž ovládal svého času Balkán a s krymskými Tatary sousedil. Byli to Osmané. Tam popisovaný účel takřka totožného artefaktu je zásadně jiný, než se dozvídáme na ukrajinských a ruských stránkách. Jsou to nám dobře známe ocílky na broušení-obtahování nožů.
Z toho, co jsem dohledal, jsou rozdíly ve velikosti - na tureckých stránkách jsem nenašel ani jednu ocílku o velikosti nálezů z Ukrajiny. Ty osmanské odpovídají svou velikostí i dnes používaným ocílkám k broušení nožů. Nemají vždy čočkovitý průřez, jsou i ploché a nejsou hrotité - mají zaoblené ukončení. I dnes se objevují v obchodech pod názvem Balkánské.
Na ukrajinských stránkách jsem četl i několik diskusí o účelu kroužků na rukojeti tamních nálezů, který nedovedli vysvětlit. Naopak u osmanských ocílek je to v popisu jasně vysvětleno. Kroužky vlastně vytváří záštitu, která brání pořezání prstů při broušení nože.
Ocílky křesací, ale i ocílky k broušení nožů musí být z kvalitní oceli. To odpovídá, neboť i u mého nálezu jsem provedl pokus, kde se mi podařilo vytvořit z ocílky permanentní magnet, což na kvalitní ocel ukazuje. Vycházel jsem z jednoduché poučky. Z nízkouhlíkové oceli nejde vytvořit permanentní magnet. Magneticky měkká látka, mezi které patří čisté železo a nízkouhlíkové oceli - ve středověku svářkové železo, i když z feromagnetického materiálu, totiž po zmagnetizování a vyjmutí z vnějšího magnetického pole ztrácí své magnetické vlastnosti.
Důležitým parametrem je rozdílná velikost. Ta u ukrajinských nálezů nesouhlasí se zažitou praxí, kdy se u ocílek k broušení-obtahování nožů uvádí, že jejich velikost by měla odpovídat velikosti broušeného nože. Takto malé ocílky, v jiném tvaru, se dnes občas vyrábí jen k broušení kapesních nožíků. Na samotné Ukrajině se v diskusích o jejich stáří občas uvádí roky trvání Krymského chanátu a výš. V typologiích ruských autorů - odborníků, kteří se zabývají středověkými křesacími ocílkami na Rusi, například A. Kolchina, ovšem nejsou uváděny.
Při vytváření typologie křesacích ocílek jsem přece jenom zařadil i nálezy z Ukrajiny, i když s otazníkem, doplněny o křesací ocílky podobného tvaru z Evropy. Vedla mne k tomu jedna typologie ruská, ze které jsem vycházel, kde takto zařazeny byly. Typologie je sestavena na základě jednoduché klasifikace od S. Stupana, podle něhož jsou všechny křesací ocílky rozděleny do 4 hlavních kategorií: symetrické, asymetrické, jednostranné a oboustranné.
Snad ještě stojí za zmínku, jak se k nám a na sousední Slovensko artefakt, ať už jeho účel byl jakýkoli, mohl dostat. Ve 13. století byl poloostrov Krym součástí Zlaté hordy, a právě tehdy se zde usadili krymští Tataři. Roku 1441 vzniká Krymský chanát, který byl státním útvarem krymských Tatarů až do roku 1783.Už roku 1599 se hordy krymských Tatarů ve službách osmanského sultána dostaly až k Trenčínu, vyplenily široké okolí města, ale přímo do města nevnikly. Druhá fáze tatarského pustošení Horních Uher začala v polovině září 1663 a postihla okolí Topolčan, Bánovic nad Bebravou a město Nitru, která se bez boje vzdala. Rok 1663 byl tragický i pro Moravu. Útoky byly vedeny v několika vlnách v různých částech hranic Moravy. Poslední vedl přes Starohrozenkovský průsmyk. Ten bránilo asi 200 Valachů, ale čtyřtisícové přesile nemohli odolat. Všichni Valaši v boji padli, ale neustoupili. Další tragédií bylo, že po porážce valašského povstání roku 1644 byl valašský lid odzbrojen a neměl se pak ve vnitrozemí Tatarům čím bránit. Tak se krymští Tataři dostali na jihovýchodní Moravu. Tento třetí nájezd zpustošil na Valašsku například Valašské Klobouky, Vsetín, Valašské Meziříčí a do blízkých Vizovic se Tataři přihnali 6. října 1663. Podle mne se právě takto mohla objevit tatarská ocílka i tady u nás na Valašsku.
ROSSY

 Autor: Rossy

Komentáře

Rossy

04. 08. 2021, 11:45

Vím, už jsem tu jednou tento příspěvek měl, ale nechal jsem ho smazat
a vytvořil ze dvou jeden.
Ještě odkaz na hroty ocílek a velikosti.
https://www.yoom.cz/img/71h3rr2v.png
Nálezy na Krymu detektorem kovu
https://1url.cz/iKEh7
https://1url.cz/1KECL
Sbírka historických ocílek z roku 1905
https://archive.org/details/gri_33125016533776/page/n151

Rossy

06. 08. 2021, 23:05

Jen tak pro zajímavost, když už jsem vložil příspěvek o křesací ocílce Krymských Tatarů nalezenou v lokalitě s pozůstatky po těžbě pelosideritů.. Jen upřesnění - Krymští Tataři napadli jihovýchodní Moravu společně s Turky-Osmany.
Je zajímavé, že tyto dvě níže uvedené informace nám možná mohou upřesnit, kdy zhruba železný hamr vznikl a , jestli to dobře chápu, kdy pracoval. To nevylučuje, že se tam mohlo těžit dřív i později v jiných místech pro jiné zpracovatele. Cituji.............................

Jak uvádí historik R. Hurt......, snad během třicetileté války tu vzniká na popud Jana Fridricha Minkvice I. z Minkvicburku, správce a držitele lukovského panství železný hamr s tím, že surovina pro něj byla těžena v blízkém okolí.

Jak uvádí - Jindřich Chylík – hospodářský historik Moravy a Slezska........Na panství lukovském pracoval železářský hamr před vpádem Turků v roce 1663

Rossy

10. 08. 2021, 11:04

V článku vydaném roku 1949 cituje historik J.Chylík listinu, kde majitel lukovského panství Bedřich Minkvic oznamuje Moravskému guberniu,že železné doly a hutě byly tu pro tatarský vpád roku 1663 zastaveny.

Rossy

24. 02. 2024, 18:02

https://1url.cz/Zu5ew