Zbytky Yamamotovi G4M1 „Betty“

Snad každá bojující strana se během 2. světové války snažila zlikvidovat některou klíčovou osobu v táboře protivníka. Jedním z úspěšných pokusů bylo zabití Isoroku Yamamota, které se současně zařadilo mezi nejvýznamnější milníky války v Pacifiku a do jisté míry symbolizuje začátek konce japonské expanze.
V úterý 13. dubna 1943 se Yamamoto rozhodl provést osobně inspekci námořních základen v okolí Shortlandu. Šifrovaný telegram odvysílal Yamamotův administrativní důstojník fregatní kapitán Yasuji Watanabe. Bohužel Američané radiodepeši zachytili a kódovou zprávu rozluštili. Na jihu, na ostrově Guadalcanal probíhali od 16. dubna horečné přípravy na přepadení japonské formace. Jediné letouny, které byly schopné do cílové oblasti doletět, byly P-38 G Lightning z 347. Fighter Group. Pro tyto stroje bylo třeba sehnat přídavné nádrže, protože k místu střetnutí museli letět oklikou, nejdříve západním směrem, aby nevzbudily pozornost japonských hlídek v Šalamounově souostroví. Yamamota a důstojníky jeho štábu měly z Rabaulu do Ballale dovézt osádky dvou bombardérů Mitsubishi G4M1 „Betty“ z Kókútai 705.
Jednalo se o neupravené prvoliniové stroje, ze kterých byla kvůli odlehčení vyložena rezervní munice pro palubní zbraně. Stroj, v němž letěl admirál Yamamoto, G4M1 Model 12, výrobního čísla 2 656 a měl na VOP označení „323“. Jako doprovod bombardérů byla den předem vybrána šestice stíhačů z Kókútai 204, pilotům byl rozkaz sdělen v 9 hodin večer. Stíhačky byly Mitsubishi A6M3 Model 32 pod známým názvem Zero. Ráno 18. dubna bylo na guadalcanalském letišti Fighter Two připraveno 18 stíhaček P-38 G. Po dvou a půl hodinovém letu doletělo na místo setkání 16 P-38. Každý s pilotů už dopředu věděl kde bude jeho místo a co bude mít za úkol. Na místě se skutečně potkali s japonskými letadly. Japonští stíhači si jich všimli, až když oba Američany od bombardérů dělila jen jedna míle. Obě „Betty“ zamířily na plný plyn v piké k zemi. Americký stíhač dostihl oba bombardéry a zatočil vpravo, aby se dostal za ně. S překvapením zjistil, že druhý bombardér zmizel, a tak ten zbývající zasypal palbou. Zapálil mu pravý motor, zadní část trupu dvoumotoráku odpadla a stroj se odporoučel do džungle. Druhý Američan vystoupal do 6000 stop, zatočil zpět směrem k bombardérům a na plný plyn zamířil k zemi. Cestu mu zkřížil dvoumotorák letící těsně nad vrcholky stromů k pobřeží. Vypálil na něj a pozoroval, že se vzňal pravý motor bombardéru. V hlášení také tvrdil, že pravá polovina křídla odpadla, když se stroj zřítil do džungle, vzápětí se mu pověsili na paty tři Japonci. Po potyčce se „Zery“ Američané bojiště opustili a zamířili ke Guadalcanalu. Z akce se nevrátil Ray Hine, jeho spolubojovníci předpokládali, že se stal obětí nepřátelského stíhače.
Do prostoru dopadu Yamamotova bombardéru vyslalo velitelství 17. armády tři oddíly, které vyrazily z nedaleké vesnice Aku poblíž Moila Pointu, kde stavěli silnici. Deset mužů, jimž velel podporučík Hamasuna, nalezlo vrak odpoledne 19. dubna, ale nikdo z posádky již nebyl naživu. Podle tehdejšího situačního plánku je zřejmé, že křídlo zůstalo vcelku s trupem, který se však v zadní polovině na dvou místech zcela roztrhl, přičemž trosky ležely ve vzdálenosti několika desítek metrů. Plánek byl zhotoven bezprostředně na místě – druhý zlom trupu byl chybně vyznačen přímo před VOP, což vyvracejí fotografie. Dvě ohořelá těla zůstala v přední části vraku, čtyři těla ležela vpravo od středního torza ( ve směru letu )a vlevo od něj byla identifikovatelná těla admirála Yamamota a kontraadmirála Takady, který jako jediný z důstojníků na sobě měl bílou uniformu. Jak se ukázalo, pilot Takeo Kotani utrpěl popáleniny 4. stupně, havárii přežil, ale byl tak zohaven, že jej bylo možné rozpoznat jen podle jména na leteckých botách. Dokázal v džunglí ujít asi 600 metrů, poté však zemřel. Dvě těla vůbec nalezena nebyla. Hamasunovi muži všechny nalezené přenesli do provizorního krytu a přikryli je banánovníkovými listy. Již 18. dubna z Buinu pro Yamamota vyplula minolovka č. 15 z 1. základnového oddílu 8. loďstva. O dva dny později na její palubě admirálovo tělo převezli. Pitvu provedl lékař korvetní kpt. Tabuchi a zjistil, že admirál byl zasažen dvěma projektily. Jeden prošel levou sanicí a vyletěl pravou stranou, ale druhý, smrtelný, vnikl do těla levou lopatkou a uvízl v těle.
Již 20. dubna bylo Yamamotovo tělo zpopelněno za dohledu Watanabeho a uloženo do pevné dřevěné schrány obklopené admirálovými oblíbenými listy z papáji. Jeho ostatky byly 23. dubna převezeny letounem do Rabaulu a uloženy na palubě admirálovy vlajkové lodi Musaschi, jeho smrt však zůstala posádce utajena. Bitevní loď vyplula do Japonska 17. května 1943. Musashi zakotvila v Tokijském zálivu 21. května – v tentýž den byla admirálova smrt sdělena jeho posádce i celému národu. Yamamotovy ostatky byly přeneseny na palubu torpédoborce Yugumo, který zamířil do yokosucké námořní základny, odkud byla schrána s popelem přenesena na pevninu a po dvou dnech, 23. května převezena do Svatyně bojovníků ( Yasukuni ), kde po řadu dnů probíhaly smuteční obřady. Jednu část popela převzala admirálova žena, zatímco druhou obdržela jeho milenka gejša Chioko Kawai.
Zbytky letounu G4M1 „Betty“ ve kterém zahynul admirál Isoroku Yamamota leží v džungli dodnes. Pokud byste chtěli letoun vidět, tak zpáteční letenka z Prahy do Brisbane a z Brisbane do Honiary vás přijde asi na 57 000kč ( v listopadu 1997 prostřednictvím Global Express ). Z Honiary, která je v Šalamounově souostroví, se musíte dopravit na Bougainvillův ostrov a připravit se na značně neobvyklé prostředí. V nouzi se obraťte na některou misii a raději se nechte očkovat proti malárii a horečce Dengue….. a přibalte si mačetu. :o) (na barevném obrázku 13 je zachycen vrak „Betty“ v roce 1982, kdy se k němu jeden nadčenec prosekal po šesti hodinách džunglí za pomoci pěti domorodců z blízké vesnice Aku). Jinak pár věcí jako například sedačku na které seděl Yamamoto nebo dveře kruhového průlezu, které bylo umístěno v levém boku trupu jsou vystaveny v National Museum v Port Moresby na Nové Guinei. Je tu malá expozice věnovaná Yamamotovy.

Příště se podívám zase na nějaký letadlo, které jste si přáli vidět.

Článek převzatý (zkrácen) z časopisu Revi č. 18
Napsal: Jan Bobek
Foto: různé časopisy, archiv autora

BEDA